ČLOVĚK BY MĚL DOSÁHNOUT DÁL, NEŽ JE ROZPĚTÍ JEHO PAŽÍ, OD ČEHO BY JINAK BYLO NEBE? *^*

1 Dcera Iruki-senseie

9. ledna 2012 v 2:19 | Anne-Mary-chan
Úpraváá! Od původní verze se to hodně liší, změnila jsem tam i pár údajů, ale je to tak lepší a vypadá to víc dobře xD takhle změním všechny stávající díly.. xD postupně.. (budu to sdílet na fb hlavně.. a na blogu to napíšu někam nahoru) xD
1 Dcera Iruki-senseie

"Kuchiyose no jutsu!" Po mém výkřiku se asi dvakrát opakovala ozvěna mezi stromy v listnatém lese, na jehož kraji jsem stála.
"Anne-chan, stalo se něco?" Seichi se na mě díval ustaraným pohledem. Seichirou je vlk, kterého jsem dokázala přivolat už v šesti letech, kdy do mě vložili tu příšernou věc. Matka mi říkala, že je to pro mé dobro, ale vůbec jsem jí to nevěřila. Příšerná bolest, která mi skoro rok projížděla tělem jen při myšlence na čtyři znaky, které mám pod pravým ramenem, bylo bolestivé.
"Musela jsem odejít z Mlžné…" Zamumlala jsem, sotva mě bylo slyšet. Při těch slovech mi začali stékat horké slzy po tvářích.
"Proč? Co se stalo?" Olízl ty slané slzy a klidně naslouchal.
"Matka byla zavražděna na jedné misy. Vzkázala po svém příteli z týmu, aby mě poslaly do Konohy. Musím si tam ale dojít sama, jsem vlastně něco jako zbytečný nikdo, kterého není potřeba." Ani jsem nevzlykala, vše se ze mě hrnulo jako pára z hrnce. "Do Konohy ale sama netrefím, proto jsem přivolala tebe…"
"Dobře, dovedu tě do Konohy, ale koho tam vlastně budeš hledat?" Lehl si na zem se zaujatým výrazem.
"Iruka Umino." Vypadlo ze mě. Snad jediné, co jsem si z toho menšího proslovu pamatovala.
"V tom případě vyrážíme." Kývl ke svým zádům. Načež jsem se posadila za jeho kohoutek a pořádně uchopila jeho srst. Zvedl se do svých sto padesáti centimetrů a uháněl někam do dálky…
Asi o tři hodiny později jsme se ocitli před velkou bránou do Konohy.
"Kdo jsi?" Promluvil nějaký muž, co stál kousek opodál.
"J-já, jmenuji se Anne, poslali mě sem z Mlžné." Vysvětlila jsem.
"Dobře, to mi stačí, s tím půjdeš za Hokage-sama." Ještě jsem stihla poslat Seichiho zpět do jeho světa, než mě muž v jouninské vestě popadl za zápěstí a vedl někam mezi vysoké budovy.
"Hokage-sama, tahle dívka tvrdí, že ji posílají z Mlžné!" Začal hned, jak jsme po zaklepání vešly do kulaté místnosti, kde nebylo ani tak moc věcí, vlastně tam byl hlavně jeden velký stůl, za kterým seděla žena s nepřehlédnutelným hrudníkem a blond vlasy stáhnutými do dvou povolených culíků.
"Víš jistě, že to není něčí špeh, nebo tak něco?!" Podezíravě si mě měřila od tmavě hnědých vlasů, které mi sahali skoro do pasu, skoro bílý obličej, přes krátké tmavomodré oblečení až po šedé boty…
"Nevím, ale vždyť je to ještě malá holka, není to ani genin, nevidím žádnou čelenku." Konstatoval.
"Pusť jí a vrať se ke své práci." Propustila ho a pokračovala ve výzkumu. "Jak že se tedy jmenuješ?"
"Anne. Posílají mě sem, protože má matka zemřela na misy a podle nich tu mám zůstat žít se svým otcem." Dala jsem to na jeden nádech.
"He? Otcem?" Znova si mě přeměřila pohledem. "Nějak si nedovedu představit tvého otce, jistě bych věděla, kdybys tady byla někomu podobná."
"Řekli mi že… Umino Iruka…" Zamumlala jsem. Vlastně mi o něm nikdy nikdo neřekl, znala jsem jen to jeho jméno z posledního rozhovoru, kterého jsem se v Mlžné účastnila.
"Iruka říkáš… Dobře, pokud je to pravda, zůstaň tedy v Konoze dokud se nevrátí z mise. Potom si to s ním už nějak vyřiď." Zdálo se mi to, nebo se trochu usmála? Ne, blbost, vypadala dost chladně.
"Tsunade-baa-chan!! Co to má být! Na takovou misy odmítám jít!" Do místnosti vtrhl blonďatý kluk v černooranžovém oblečení. Hned potom mě zaujal jeho obličej, měl na něm na každé tváři tři čáry, skoro jako mají kočky fousky a ty světle modré oči…
"Naruto! Kdy už se konečně naučíš klepat? Baka! Už jsme sice zkončili, ale i přes to si myslím, že bys měl respektovat určitá pravidla, co jsou tu stanovena!" Řvala na něho, jako by provedl neodpustitelný čin, jenž se nedá vrátit.
"To mě nezajímá ttebayo! Chci pořádnou misy!" Teprve teď si mě všiml.
"Ber, co máš, nebo neber nic!" Málem jsem se začala bát o své ušní bubínky. Potom ale Naruto odešel.
"A… A co mám dělat teď?" Pípla jsem, protože jsem myslela, že je stále rozzuřená.
"Jeden z anbu tě tam dovede." Jednomu z maskovaných mužů něco tiše řekla a ten mě potom vedl ven, zase ulicemi Konohy až k docela velkému domu, který byl rozdělen na malé byty.
"Tady budeš zatím bydlet." Odemkl klíčem, který mi potom přenechal a odešel. Začala jsem zkoumat. Byla tam jedna místnost a koupelna, nic velkého, ale co, na těch pár dní mi to bude stačit.
Umyla jsem se a vyčerpáním padla na nízkou postel. Nebyla zrovna měkká, ale postačí. Klidně jsem usnula…
 


Komentáře

1 テレサ a バーバラ テレサ a バーバラ | Web | 10. ledna 2012 v 20:02 | Reagovat

Hafáácký! :D Začala jsem to číst až teď ale dokonalost!

2 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 10. ledna 2012 v 20:16 | Reagovat

[1]: Arigatou :) jsem ráda že to alespoň někdo čte :D

3 Aya Aya | E-mail | Web | 11. ledna 2012 v 0:20 | Reagovat

Fíííííííííííííí *-* to bylo nádherný a mooc dobře píšeš *-* Juuu takže Irukova dcerá. ááá to se mi líbí... To se mi mooc Líbí *-* jentak dál =)) jinak ten brázek se ti povedl je nádherný *-*

4 Saruki & Daisuke Saruki & Daisuke | Web | 3. června 2012 v 17:56 | Reagovat

to je náááádhera :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama