ČLOVĚK BY MĚL DOSÁHNOUT DÁL, NEŽ JE ROZPĚTÍ JEHO PAŽÍ, OD ČEHO BY JINAK BYLO NEBE? *^*

2 Zvláštní poděkování

29. ledna 2012 v 0:40 | Anne-Mary-chan
Jop, dokopala jsem se k psaní, už tu byla jedna povídka co jsme tak trochu dali dohromady s Misuki a bude i pokračování :D No potom jsem dělala další Anne-chan příběh a teď ještě koťátko, no nechcete mě pochválit za to jak poctivě píšu krátký pokráčka?? :D
2 Zvláštní poděkování

Když jsem se ráno probudil Anné-chan ještě spala. Byla opravdu moc roztomilá. Přestal jsem se na ni raději dívat a vyvlékl její droboučké prstíčky z mého trička. Šel jsem udělat něco k snídani, jistě bude mít velký hlad. Co mám vlastně udělat k jídlu? Zarazil jsem se. Co by asi tak mohla malá kočičí holčička ráda jíst? Myši to určitě nebudou. Z přemýšlení mě vytrhlo zývání, které znělo trochu jakou dlouhé mňouknutí. Anné-chan ke mně přistoupila a zatahala mě za nohavici.
"Copak?" Natáhl jsem se k ní.
"Ten šrám hrozně pálí." Sdělila mi se slzami na krajíčku. Nikdy jsem se k dívkám moc nepřibližoval, už podle Sakuri mi přišly všechny nebezpečné, ale tahle dívenka je jiná.
"To bude v pořádku", sundal jsem jí obvaz plný krve, znovu to vyčistil a obvázal jiným obvazem. Bedlivě mě pozorovala, každý můj pohyb, snad vnímala i moje nádechy. Bylo mi to divné, začal jsem se červenat.
"Um." Její odpovědi byli vždy dost krátké, ale lepší než nic.
"Co by sis dala k snídani?" Vzpomněl jsem si.
"Já nevím." Pokrčila rameny. "Nechám to na tobě." Jen co to dořekla, otevřel jsem ledničku a podíval se do ní, nebylo tam nic, až na ubohý zbytek včerejšího oběda.
"Budeme muset nějak jít, tady nic není." Sdělil jsem jí.
"Ani nemám hlad." Ozvala se tiše. "Jestli máš hlad tak jdi, ale neber mě prosím s sebou, já do toho světa nechci, je tam moc hluku, velkých oblud a zlých lidí, kteří mi udělali tohle." Ukázala na svou nohu.
"V tom případě já také nikam nejdu." Řekl jsem přesvědčeně. "Vážně nechceš nic k jídlu?" Proč by nechtěla jíst?
"Ne." Sklopila zrak. Teď už jí slzy doopravdy tekly.
"Stalo se něco?" Vzal jsem do ruky její dlaň, byla tak maličká, že by se mi tam vešly klidně čtyři.
"N-nic." Vzlykala rozrušeně a snažila se setřít obrovské slzy z tváří. "Jen jsem z toho všeho moc zmatená a ještě cítím něco zvláštního, co jsem nikdy dřív necítila." Tázavě jsem se na ní podíval, co asi může cítit?
"Aha." Nedokázal jsem na to říct nic jiného, protože mě jiná odpověď nenapadala.
"Proč jsi mě vlastně vzal k sobě?" Změnila téma.
"Nevím, byl to takový nápad." Proč jsem jí vlastně vzal k sobě? Ptal jsem se sám sebe.
"Tak i když nevíš, tak ti za to moc děkuji, nebýt tebe, tak už možná nežiji." Vysvětlovala mi. Jen co to dořekla tak se skácela k zemi, stihl jsem jí rychle zachytit, aby se nepraštila. Nevěděl jsem, z jakého důvodu omdlela a ani jsem to neřešil, prostě jsem jí odnesl zpět do své postele a šel sehnat něco k jídlu.
Vrátil jsem se celý promočený, protože venku pršelo a na rozdíl od včerejška tam byla dost velká zima. Posadil jsem se na židli v kuchyni a unaveně vydechoval. Asi jsem usnul, protože když jsem znovu otevřel oči, tak jsem ležel na zemi a nade mnou seděla Anné-chan.
"Daijobu?" Ptala se mě tiše, oči měla celé zarudlé.
"Asi ano." Zvedl jsem se a opřel se o stěnu. Vedle mě byla hromádka růžových lístků.
"Měl jsi je ve vlasech, tak jsem je vyndala." Oznámila mi rozpačitě.
"Ari." Poděkoval jsem jí krátce. Zase mi olízla nos. Bylo to snad její porozumění, nebo tím děkovala? Nechápal jsem ani normální dívky, ale kočičí dívka, to je něco úplně jiného.
"Máš úplně slepené vlasy… Měl by ses jít umýt." Zamrkala.
"Dobře, tak já jdu." Zvedl jsem se ze země a odpochodoval do koupelny. Celou dobu jsem dumal nad tím, co je vlastně Anné-chan zač, jestli je to dítě kočky, nebo člověka. Nebo taky ani jednoho. Kde má vlastně ocas? Vždy byli vidět jen ouška, ale ocas nikde, možná jej schovává pod tím roztomilým tričkem.
 


Komentáře

1 テレサ a バーバラ テレサ a バーバラ | Web | 29. ledna 2012 v 11:32 | Reagovat

Jůů.. Nevím, ale ten příběh mě připadá strašně rozkošný.. :D

2 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 29. ledna 2012 v 13:14 | Reagovat

[1]: No proto ho taky píšu, aby byl rozkošnej :33

3 Aya Aya | E-mail | Web | 29. ledna 2012 v 22:01 | Reagovat

Kyááá opravdu roztomili *-*-*

4 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 29. ledna 2012 v 22:20 | Reagovat

[3]: Ari :D jsem ráda že se ti to líbí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama