ČLOVĚK BY MĚL DOSÁHNOUT DÁL, NEŽ JE ROZPĚTÍ JEHO PAŽÍ, OD ČEHO BY JINAK BYLO NEBE? *^*

8 Probuzení vzpomínky

22. ledna 2012 v 22:34 | Anne-Mary-chan
Ano konečně jsem psala :D Tentokrát je to o trochu delší než to předchozí, ale také to není moc dlouhé, mísí se v tom Irukův strach a má bolest, no a další díl bude hrozě dlouhej, asi ho rozdělím do několika částí, no uvidím.. Jinak co říkáte na ten obrázek :D Naruto se zapojuje do děje no :D Tak tady to máte..
Anne-Mary-chan a její příběh 8 Probuzení vzpomínky

Chvilku na mě ještě zkoumavě koukal, nakonec ale chytil Iruku za ruku a táhl ho dovnitř. Docela jsem se divila, když jsem zjistila, že to všechno zatáhne táta. Také jsem si objednala jednu misku. Zatím co jsem dojídala svojí porci, Naruto už měl v sobě asi třetí misku a pokračoval. Iruka si dával druhou. Byli to neuvěřitelní jedlíci. Rozhodla jsem se pokračovat a přidala jsem si. Oba na mě udiveně zírali.
"Co je?" Zeptala jsem se, když mi podali druhou misku.
"Nikdy jsem neviděl, že by dívka jedla tolik." Prohlásil Naruto a to poslední slovo ještě protáhl.
"Učím se rychle." Usmála jsem se.
"To by mě zajímalo, kdo tě asi tak mohl učit jíst rámen." Pozastavil se nad tím.
"Ten kdo mě naučil tvou slavnou techniku na odrovnávání učitelů na akademii." Zasmála jsem se.
"Co že jsi to říkala?" Pozastavil se nad tím Iruka a vražedně se po mě podíval.
"Nic!" Vykřikla jsem hned a schovala se za Naruta. Ten se jenom smál.
"První holka co nás nemlátí za to, že používáme tuhle techniku, tak to je dobrý. Nevím, co by mi udělala máma, kdyby to viděla." Konstatoval. Mě se ale zatočila hlava, když to řekl, nevěděla jsem čím to je, najednou jsem se prostě skácela na zem.
"Co se děje?" Slyšela jsem vzdálený hlas Iruki.
"Nevím, omdlela." Cítila jsem, jak se mě někdo dotýká na obličeji. Otevřela jsem oči a viděla zase jen tu tmu. Hrozně mě pálilo okolí pečetě. Chytla jsem to místo a pevně jej svírala. To snad není možné. V mé hlavě se přehrávalo všechno možné, také jsem však cítila, že mě někdo nese.
"Už je vzhůru Iruko-sensei." Říkal to Naruto. Otevřela jsem oči a viděla ho, jak se nade mnou sklání.
"Vážně?" Přiběhl ke mně a radostně se na mě díval. Měl hrozně zarudlé oči.
"Au!" Pečeť opravdu hrozně pálila, k tomu jsem pocítila ohromný nával chakry, ale byla jiná, hřála, ale to snad byla jen maska.
"Co se děje?" Starostlivě si mě prohlížel.
"Ta pečeť, ona se probudila." Zašeptala jsem ve snaze, že ze sebe dostanu něco víc, ale marně.
Chytil mě za ruku. "Možná by ses o ní měla dozvědět něco víc. Zajdu do knihovny a podívám se do knihy s pečetěmi, možná tam něco bude." S tím odešel. Dál jsem se kroutila v hrozných bolestech, až jsem nakonec vyčerpáním usnula.
Iruka se dlouho nevracel, nemohl najít žádnou knihu, kde by byla tato pečeť a tak se vydal do mlžné.
Cesta se různě měnila a já vůbec nevěděl, kde zrovna jsem. Nemohl jsem to však vzdát, dělám to přeci pro svou dceru, musí se dozvědět více o té pečeti, nebo ji to zničí. Zase mi ukápla slza, nevím proč, ale i když jí neznám moc dlouho, vím, že je to úžasná dívka, nemůže přeci zemřít nebo tak. Je to moje dcera a i když mě její matka zradila, mám jí prostě moc rád, jsem si jistý, že jako její matka nebude. Zastavil jsem se, stál tam napůl spadlý domek.
"Je tam někdo?" Bylo to hloupé, klepat na dveře napůl rozpadlého domu, ale nikdy nevíte a také že ano, otevřela mi jakási stará paní.
"Už jsem tě čekala." Uvítala mě.
"Jak?" Neměl jsem slov, co to má znamenat?
"Neboj se, vím, co potřebuješ, pojď dál a posaď se. Nechceš něco k snědku?" Byla velice zdvořilá, vstoupil jsem dovnitř a posadil se.
"Ne, já bych nedokázal nic sníst, ani vypít." Odmítl jsem, zjistil jsem, že mám o Anne-Mary-chan takovou starost, že do sebe nic nedostanu.
"Tak ty potřebuješ, aby tvá dcera zjistila více o pečeti a hlavně o historii, která se pojí k jejímu klanu?" Tázala se mě.
"Ano, počkat, klanu?" Zarazil jsem se.
"Ano, klan Shisemamo, vznikl již hodně dávno a byl utajován. Vzpomínka je jejich pečeť, kterou zapečetila má bába do ninji, který klan založil. Měl modré rozcuchané vlasy a je dokonce na obrázku v téhle knížce, když si jí tvá dcera přečte, bude jí vše jasné, ty se do ní můžeš podívat také, ale jen v rámci jejího výcviku." Vysvětlila mi.
"Aha." Nic víc už mi k tomu nepověděla a poslala mě zpět. Spěchal jsem, chtěl jsem ji zase vidět, vidět svou dceru, pevně jsem doufal, že je v pořádku.
Byla to dlouhá cesta, ale Iruka se vrátil zpět do Konohi.
"Tati?" Řekla jsem chraptivým hlasem. Podával mi knihu, otevřela jsem ji na první straně a spatřila maličkou pečeť, byl to snad klíč? Ne, to je… Přitiskla jsem k němu ruku. Obtisklo se mi to do dlaně, přiložila jsem prsty k pečeti. Přestala pálit, dokonce jsem zahlédla záblesky duhy a potom…
 


Komentáře

1 Aya Aya | E-mail | Web | 22. ledna 2012 v 23:37 | Reagovat

Kyá takhle to useknout, jsem napnutá jak kšandy *-* další prosím, další *-* nádhera *-*

2 テレサ a バーバラ テレサ a バーバラ | Web | 23. ledna 2012 v 16:41 | Reagovat

Jééje, seš jak díl normal Naruta,skončí to v tom nejlepším okamžiku! Rychle,rychle další! :D

3 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 23. ledna 2012 v 18:06 | Reagovat

[1]: Usekávání je moje specialita :D :D

[2]: Snažím see, ale zrovna to nepůjde, vím no usekávání prostě miluju :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama