ČLOVĚK BY MĚL DOSÁHNOUT DÁL, NEŽ JE ROZPĚTÍ JEHO PAŽÍ, OD ČEHO BY JINAK BYLO NEBE? *^*

6 Seichiho přeměna

15. ledna 2012 v 21:59 | Anne-Mary-chan
Jop zase jednou jsem měla trochu času a psala... Není to moc dlouhé, každopádně tu máme zase mojeho milovaného kamaráda Seichiho ♥ Dokonce i s bezvadným obrázkem, kterému jsem věnovala asi dvě hodiny :D něž jsem si načrtla tu hlavu červenou barvou, tak uběhlo snad půl hodiny a pak ten zbytek.. No ale tady je výsledekk... Konečně můžete zjistit, jakou měl Iruka reakci na to co jsem mu minule řekla :D Jo a kdo si myslí že je Seichi kawaii tak ať mi to napíše jo :D
Anne-Mary-chan a její příběh 6 Seichiho přeměna


Překvapeně na mě zíral. Nevěděla jsem co dělat. Nemohla jsem ho z toho probrat, jako by se dostal do jiného světa. Nakonec jsem se odvážila mu zamávat rukou před obličejem. Podíval se po mně.
"Ale jak?" Byl z toho v šoku, to jsem poznala.
"To nevím, ale…" Začala jsem mu všechno vyprávět. Upozornila jsem ho i na svou pečeť.
"Vzpomínka? Ano to… Už si vzpomínám, chápu to. S Akiko jsem se seznámil v průběhu chuninských zkoušek. Tehdy jsem jí zachránil před nějakým ninjou, který ji chtěl zabít, jen pro to, aby získal svitek země, i když jeden už měl. Od té doby jsem ji neviděl, až potom přišla jedna mise, měli jsme zastavit jejich tým, aby něco udělal, přesně si nevzpomínám, co to bylo. Akiko byla v tom týmu. Nedokázal jsem proti ní bojovat. Ona to pochopila… Možná, že v té době se stalo něco mezi námi…" Zčervenal a sklopil hlavu. "Každopádně přišlo mi, že toho jen využily, zlomilo mi to srdce, naše mise neuspěla. Proto jsem požádal Sarutobiho, aby mě nechal učit na akademii. Moje žádost byla schválena. Teď už nemohu udělat žádnou hloupost, které bych potom litoval." Skončil s vyprávěním.
"Tak proto, proto mi o tobě mamka nikdy neřekla. Byla jsem ale její jediná dcera, nemohla mi nic udělat, potřebovala na někoho přenést vzpomínku." Bylo mi hrozně, jak to mohla udělat, opravdu taková byla? Tak hrozná na to, aby kvůli vesnici zradila ostatní?
"Asi ano." Přitakal.
"Nebudeme to už řešit ano." Opravdu jsem už o ničem z toho nechtěla slyšet, měla jsem přeci jen slzy na krajíčku. Nechápala jsem, proč se mi zase vrací má slabost.
"Dobrá. Vlastně jsem uvažoval, proč se musím přestěhovat do většího." Změnil téma.
"Do většího? Ale…" Chtěla jsem proti tomu něco namítnout, ale nemohla jsem promluvit, když mě k sobě přitiskl a mačkal v medvědím objetí. Vyvalila jsem oči, samy se z nich spustily ty hloupé slzy.
Něco takového jsem nikdy necítila, bylo to mnohem lepší, než kdy jindy. Zvláštní pocit, něco mě hřálo zevnitř, srdce mi bušilo jako o život.
Byli to už tři dny, co jsem začala bydlet s Irukou. Zatím jsem se moc neodvažovala mu říkat tati, i když posledně to nějak samo vyletělo z pusy. Kvůli docela přísnému tréninku, který mi dával, jsem se nemohla tolik setkávat s Konohamarem. Díky tomu jsem si začala uvědomovat, že mi chybí. Vím, že čím budu starší, tím méně se budeme vídat, ale prostě se mi nějak vecpal do života a já ho nemůžu dostat pryč.
"Nad čím tam tak přemýšlíš?" Zeptal se mě Iruka. Seděla jsem totiž u okna a zírala do jednoho bodu.
"O ničem, jen se dívám ven." Zalhala jsem.
"Myslíš, že ti tohle budu věřit? Dnes nebude žádný trénink, můžeš jít, kam se ti zlíbí. Jen večer přijď včas, mám pro tebe překvapení." Usmál se na mě, pohladil mě po vlasech a potom odešel ven. Ještě nějakou dobu jsem tam tak seděla a bloumala. Stejně mě to přestalo bavit, vstala jsem a vyběhla ven.
Co teď asi budu dělat? Nenapadalo mě vůbec nic. Chtěla jsem jít za Konohamarem, ale nevěděla jsem, kde asi je. Nikdy mi ještě neukázal, kde bydlí, je to prý moc trapné.
Přemýšlela jsem o rozhovoru mezi mnou a Irukou, když jsme se poprvé setkaly, bylo to vážně dost divné. Koho že to vlastně poprosil, aby mohl učit na akademii? "Sarutobi!" Zašeptala jsem. To snad není možné. Sarutobi, že by byl Konohamaru vnuk Hokage? Přestala jsem to řešit. Tak ať je.
"Naruto!" Zaslechla jsem křičet nějakou dívku. Ohlédla jsem se. Dívka s růžovými vlasy právě dala Narutovi pořádnou ránu do hlavy. "Ty blbče, musíš ho pořád učit tu tvojí úchylnou techniku?" Asi byla dost rozzlobená.
"Vždyť se tolik nestalo Sakura-chan, jen se proměnil do tebe, i když vážně nevím, jak zjistil že…" Tentokrát, když ho uhodila, odletěl o několik metrů dál. Koho že to učí? Nemohla jsem ale zpustit oči z Naruta, kterému momentálně tekla krev z nosu.
"A ty se raději ztrať Konohamaru, než ti dám větší nakládačku než tomuhle blbečkovi!" Konohamaru? Slyšela jsem dobře? Chtěla jsem se tam rozeběhnout, ale někdo mě chytil za ruku.
"Anne-Mary-chan." Ten hlas se mi zdál povědomí. Byl to chlapec, to mi došlo hned. Zakryl mi oči dlaní a přitiskl mě k sobě. Na rukou jsem ucítila šimrání srsti. Ne to není srst, vím jistě, že to jsou ruce, co mě drží. Zvedl mě do náruče. A někam nesl, neviděla jsem nic. Nakonec jsem pod sebou ucítila trávu. Dokonce jsem konečně viděla. "Co na mě tak zíráš?" Usmíval se.
"Ty jsi." Nevěděla jsem kým ho nazvat. Jeho vlasy měly stejnou barvu jako Seichiho srst, měl šedé oči, jako já. A na sobě měl jen nějaký krémový kožich, jehož srst byla tak jemná. Zatajila jsem dech.
"Jsem Seichi." Vysvětlil mi.
"Seichi?" Jak to? Jak on může být Seichi, je to přeci vlk, navíc…
"Nedávno jsi mě přivolala a od té doby tu jsem. Nikdy jsem ti to neřekl, ale můžu se normálně proměnit na člověka, já totiž člověk jsem. Celým jménem jako vlk, se jmenuji UruSeichi. A jako člověk se jmenuji Seichirou Uruiki." Dodal.
Asi jsem vypadala hloupě, když jsem na něho civěla s otevřenou pusou. "A jak to?" Bylo mi to vážně divné.
"Nejsem ani vlk, ani člověk… Ani vlkodlak." Dopověděl to rychle, protože jsem se na to chtěla zeptat. "Jak se mi to stalo, ti říct nemůžu, možná na to jednou přijdeš sama. Každopádně jsem tě raději odvlekl od toho sporu tam ve vesnici.
"To jsi nemusel, já jsem chtěla odtáhnout kamaráda od té holky." Přesvědčovala jsem ho o bezpečnosti.
"Ta holka by byla schopná ti v tu chvíli zpřelámat kosti v těle." Nedal si to vymluvit a tak jsem raději mlčela.
"Teče ti krev na tváři." Všimla jsem si dvou táhlých škrábanců na jeho tváři.
"Aha, tak jí nech." Bylo mu to jedno. Mě ale ne. Setřela jsem ji rukou a on ji rychle chytil. "Říkal jsem ti, abys jí nechala." Propichoval mě pohledem.
"Promiň já…" Nevěděla jsem, co mám udělat, abych to urovnala.
"Prosím tebe, necháš se pokaždé nachytat." Chechtal se.
 


Komentáře

1 Aya Aya | Web | 16. ledna 2012 v 7:55 | Reagovat

ááááá to byl krásný dílek *-* hlavně ten Seichi áááá *-* další, další, další /*-**-* parádní. jiak ten obrázek je fakticky kawaí *-*

2 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 16. ledna 2012 v 14:45 | Reagovat

[1]: Arigatou moc, jsem ráda že se ti ten příběh líbí. Teď začínám psát všechno možný, akorát to všechno nedávám na blog, jenom to co je na téma Naruto :D ale Seichi bude i v dalším díle. Bude to několik dílů do jednoho dne tentokrát :D

3 Aya Aya | E-mail | Web | 20. ledna 2012 v 17:46 | Reagovat

[2]: já toho mám taky děsně moc rozepsáno a nejsem schopná to dopsat =DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama