ČLOVĚK BY MĚL DOSÁHNOUT DÁL, NEŽ JE ROZPĚTÍ JEHO PAŽÍ, OD ČEHO BY JINAK BYLO NEBE? *^*

Madara a já 7 Iam here for you...

26. února 2012 v 1:42 | Anne-Mary-chan
Tak jsem se odhodlala zase jednou psát :D je to krátký dílek, protože jsem neměla možnost inteligentně přemýšlet.. Je to o jedné události, která naprosto změní děj.. Tak si jí užijte, i když mě to rozhodně pořádně bolí a nevím si nijak rady, když se něco stane s mou pamětí.. Tk tady to ijee :)
(už mám rozepsaný i příběh Anne další díl.. bude to zajímavý xDD)
Madara a já 7 Iam here for you...

Spalo se mi pohodlně, ale konečně přišlo probuzení. Kupodivu jsem cítila sůl a vlhkost. Rozhlédla jsem se. Madara mě nesl v náručí. Všude kolem byl sníh a zima.
"To už jsme tu?" Protáhla jsem se, hned jak mě položil na zem, abych mohla jít po svých.
"Vypadá to tak. Někde támhle by měl být ten ledoborec, máme štěstí, že nás na něj vezmou." A opravdu tam byl. Obrovské monstrum, docela jsem se ho bála, ale co, mám s sebou přeci Madaru, co by se mohlo stát…
"Bolí mě hlava, nevím, jestli to je z toho vzduchu, nebo z čeho." Oznámila jsem ho držíc se za hlavu.
"Měla by sis na to něco vzít." Upozornil mě a začal něco štrachat.
"Ne, to je dobrý, jistě to za chvíli přejde." Ujistila jsem ho v domnění, že se tak opravdu stane.
Nastoupili jsme. Bude to jen na jeden den, potom bychom měli cestovat lodí až do tepla. Shodli jsme se na tom, že se necháme překvapit, kam se dostaneme.
Posadila jsem se nabalená do všeho možného na okraj lavičky. Všechno bylo ze železa a divně to zapáchalo.
Nebylo mi na vlnách moc dobře, jako bych najednou měla halucinace. Dívala jsem se na led, který se pod námi bořil. Najednou jsem se ho chtěla dotknout. Skočila jsem.
Madara mě zahlédl a hned běžel za mnou. Nestihl mě však včas zastavit a tak musel skočit za mnou a pomoct mi vylézt na jeden velký kus ledu. Více si z toho nepamatuji. Když jsem se znovu probudila, ležela jsem v posteli v nějaké cizí místnosti.
"Anne? Už jsi konečně vzhůru, nahnalas mi takový strach." Zděšeně jsem se dívala na osobu, která mi nebyla vůbec povědomá, neznala jsem ji. "Anne?" Díval se na mě tak něžně tmavě modrýma očima. Nechápala jsem co se to děje, já se jmenuji Anne? Zvedla jsem ruku. Hned ji uchopil.
"Já…" Začala jsem a snažila se přemýšlet nad tím, co řeknu. "Co se to stalo? Co se děje?" Zavalila jsem ho hned dvěma otázkami najednou.
"Ty si nic nepamatuješ, Anne?" Podíval se na mě trochu vyděšeně a sklesle najednou.
"Ne." Zkoumala jsem jeho tvář, kdo to k sakru je?
"Víš alespoň, kdo jsem?" Zakroutila jsem hlavou, i když to bylo opravdu bolestné. "Víš vůbec něco?" Zapátrala jsem v paměti, co to má být, opravdu jsem nemohla na nic přijít.
"Nic si nepamatuji." Sama jsem to nechápala.
"Ten led…" Najednou jsem na tváři ucítila jeho slzy. "Skočila jsi do moře plného velkých ledových ploch." Led? Zírala jsem na něho. Možná… Křupání ledu a ohromná zima, byla jsem unavená a bolela mě hlava.
"Voda a led?" Vzpomněla jsem si na to. "Už vím, byla jsem na lodi. Normálně pocházím z malého města v Japonsku. Moje nejlepší kamarádka je Misuki a teď je u ní Itachi z nějakého důvodu. Víc už si nepamatuji." Najednou, jako by jeho slzy tryskaly ohromnými proudy. Proč?
"Anne, ty opravdu nevíš, kdo jsem?" Po další chvilce zkoumání jsem znovu zavrtěla hlavou.
"Já si opravdu nevzpomínám." Odpověděla jsem se smutkem. Opravdu mi to bylo líto.
"J-já js-em U-chiha M-madara…" Nic mi to neříkalo, klan Uchiha, z toho je Itachi… "Anne… Vzp-omeň si…" Vzlykal a já už měla mokré tričko.
"Ale…" Chtěla jsem mu něco říct, protože jsem jej vůbec nechápala, ale pochopit jsem ho chtěla. Políbil mě, zamrkala jsem. Trvalo to tak dlouho. Na malou chvilku otevřel zarudlé oči. Líbili se mi, ale vůbec jsem je neznala. Neznala…
"Anne…" Ještě naposledy se podíval do mého obličeje se smutkem a nechal stéct poslední dvě slzy. Potom se otočil a někam odešel. Byla jsem zmatená, neměla jsem páru o tom, kde teď jsem, kolik dní jsem spala, co jsem dělala na lodi ze které jsem skočila, proč jsem to udělala a už vůbec jsem neměla tušení, kdo je tenhle člověk, co mě má zřejmě rád…
 


Komentáře

1 kisa-san kisa-san | 26. února 2012 v 4:45 | Reagovat

Pěkný..a hlavní smutný.. :-(

2 Paty Paty | E-mail | Web | 26. února 2012 v 8:13 | Reagovat

Uzasny :) takhle po ranu v postylce si to cist...fajn probuzeni ;) tesim se na dalsi :)

3 Misuki Misuki | E-mail | Web | 26. února 2012 v 13:26 | Reagovat

Moc hezký Anne! ;-)

4 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 26. února 2012 v 13:26 | Reagovat

[1]: Kujem :)) to je schválně... Bude to dost zmatený... (možná)

[2]: Arigato :) jsem ráda že se ti to líbí... (udivuje mě že si to někdo vůbec čte xDD)

5 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 26. února 2012 v 13:26 | Reagovat

[3]: Arigato :))

6 Misuki Misuki | E-mail | Web | 26. února 2012 v 16:41 | Reagovat

[4]: Jak tě to může udivovat... :-?

7 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 26. února 2012 v 19:11 | Reagovat

[6]: Nevim.. zdá se mi že spousta lidí píše miliontkár líp než já... :D prostě mi to příde zvláštní.. :D

8 Bloody Hot Girl Bloody Hot Girl | Web | 26. února 2012 v 19:51 | Reagovat

smutný. béééééé chudák Madara :D Doufám že si rychle vzpomeneš :D :D :D :D xDDD

9 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 26. února 2012 v 22:36 | Reagovat

[8]: :D asi ne :D

10 Aya Aya | Web | 12. března 2012 v 8:09 | Reagovat

néééééééééééé! chceš, abych tady ve škole plakala? to nejde =)) nádherný dílek *-* pokusím přečíst další díl, než učitel začne hodinu =DDDD

11 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 12. března 2012 v 18:00 | Reagovat

[10]: nechcííí ale prostě mi to tak nějak vyšloo :D jenom čítej.. nuda ve škole coo :D znááme :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama