ČLOVĚK BY MĚL DOSÁHNOUT DÁL, NEŽ JE ROZPĚTÍ JEHO PAŽÍ, OD ČEHO BY JINAK BYLO NEBE? *^*

Madara´s dream come true

8. února 2012 v 21:51 | Anne-Mary-chan
No a tady je ještě něco jako pokráčko Den výměny Uchihů... Je to zvláštní dílek.. Něco jako další filler :D Každopádně jsem si s tím trochu pohrála.. Vlastně jsem si pohrála se snem co se mi zdál... Bylo tam ještě něco.. A pak taky ještě někdo... Nebudu zmiňovat kdo... (vím že teď píšu povídky.. Jako bych byla do Madari zblázněná, ale věřte nebo ne, ono tomu tak vůbec není.. Je to podíl Misuki protože díky ní jsem vymyslela Madara židlička.. To je jeden inteligentní obrázek.. A díky tomu se rozvinul příběh jak Madara nahradil mojí židly a potom jak se mnou začal žít.. Vlastně tu je jako aby mě převychoval... No tak tady to máte.. :D A ten obrázek.. Hm nedokázala bych něco tak dokonalého.. Zkrátka jsem si nemohla pomoct..
Madara´s dream come true..

Zadívala jsem se na hodiny, bylo něco po sedmé. Příšerně mě bolela hlava, jak mi Itachi stále něco hustil do hlavy, nebo mě odměňoval celkem bolestivými pohlavky. Madarovi jsem o tom neřekla, dobře jsem věděla, co by udělal, kdyby zjistil, že mi někdo něco dělal. Stále jsem však měla v hlavě obrovskou modřinu na ruce, jestli si jí všimne, budu muset vysypat, jak jsem k ní přišla. Chytila jsem se za hlavu, palčivá bolest, jako by ještě zesílila. Popadla jsem pěnu do koupele a šampon z malé skřínky, kde skladuji všechnu svou kosmetiku a vydala se do koupelny. Málem jsem skákala radostí, že tam zrovna nikdo nebyl. Napustila jsem si vanu plnou vody a položila se do ní. Bylo to snad tou pěnou, již voněla medem a nějakými bylinkami, nebo tou příšernou bolestí, že jsem usnula? Opravdu nevím. Zaslechla jsem cvaknutí, nejspíš zase něco spadlo na půdě, jak tam haraší myši. Pomyslela jsem si a nevěnovala zvukům pozornost. Počkat, že by se myš šourala? A dokonce se dotýkala mojí ruky? Ne, co by vlastně myš dělala v koupelně.
Příšerně to bolelo, ale otevřela jsem oči. Nade mnou byla tmavá silueta. Teprve teď jsem si uvědomila, kdo to je. Madara nade mnou stál a něco mi dělal s rukou. Zkontrolovala jsem, jestli je na vodě ještě dost pěny a když jsem zjistila, že skoro přetéká přes vanu, trochu jsem se uklidnila a sledovala, co dělá.
"Co to děláš?" Vyslovila jsem otázku, ale pak jsem raději mlčela.
"Tušil jsem, že usneš, bylo na tobě vidět, že ti není dobře. A když sis brala tu pěnu…" Zrudnul, ale pokračoval v tom, s čím začal. Když jsem si znovu položila ruku na čelo a tlačila na něj prsty, odsunul jí a položil tam svou vlastní dlaň. Trhla jsem sebou. Chvilku mou hlavou poletovala neskutečná bolest a pak ustala. Udiveně jsem zamrkala, nechtělo se mi však pátrat po tom, jak to udělal. Pokračoval s jemnými doteky na mé ruce, ani jsem se nenadála a modřina zmizela. S lehkým úsměvem na tváři odešel z koupelny a dveře se zase zavřely. Říkala jsem si, jestli to nebyl jen sen, ale důkazem byla ruka bez modřin a nic mě nebolelo. Vylezla jsem tedy z vany a začala se odpařovat. Zjistila jsem, že pyžamo zůstalo v pokoji. Na topení se ale sušilo Madarovo tričko a dlouhé tepláky. Ďábelsky jsem se zasmála a sáhla na něj, jestli je to suché. Bylo a také krásně vyhřáté. Načež jsem se do toho navlékla. Musela jsem v tom vypadat asi docela komicky, ale nijak mi to nevadilo.
Vešla jsem do pokoje s ručníkem omotaným na hlavě. Přivítal mě Madarův smích.
"Co to má na hlavě prosím tě." Ovládl se a přestal se smát. Svého oblečení si asi nevšiml.
"Ručník, jak jinak mám usušit ty vlasy?" Zamračila jsem se. Cítila jsem se, jako bych ze sebe spláchla vše, co mě předtím trápilo včetně bolesti.
"Pojď sem prosím tě." Přitáhl si mě za ruku a sundal ručník z mé hlavy. Začal s ním jemně sušit mé vlasy a potom je rozčesal. Jsem si jistá, že jsem skoro nic necítila. Bylo to jako by mě hladil po vlasech. Když jsem na ně potom sáhla, byli jen vlhké.
"Děkuju." Usmála jsem se teď.
Ještě chvilku jsem se snažila něco napsat do sešitu češtiny, ale vůbec nic mě nenapadalo, tak jsem toho nechala. Ještě jednou se podívala na rozvrh hodin a ujistila se, že mám vše připraveno. Potom jsem přešla místnost k mamčině knihovně. Celkem tam bylo čtrnáct polic zaplněných knihami. Většinou se jednalo o detektivky v češtině nebo slovenštině. Dále i nějaké příběhy ze života a občas i něco zajímavějšího. Chvilku jsem tam jen okouněla a prohlížela si obaly knížek. Potom jsem si je ještě jednou přeměřila a nakonec vytáhla tu nejsilnější, která tam byla. Čachtická paní… Přečetla jsem název a zadívala se na ženu na obrázku. "Hm… Nesuď knihu podle obalu." Zašeptala jsem.
"Říkala jsi něco?" Optal se mě Madara a postavil se za mě. Zvědavě mi nakoukl přes rameno, co zkoumám. Nebyl to pro něho problém, když byl tak o dvě hlavy větší než já.
"Knížka." Vysvětlila jsem mu a otočila ji na druhou stranu. Přelétla jsem očima o čem to je a pak se rozhodla, že si ji přečtu.
"Počkej, tam se bude vraždit a navíc tam je…" Polkl a zadíval se na první obrázek, který jsem nalistovala. Zachechtala jsem se.
"Ále, to jsi ještě nikdy neviděl?" Strčila jsem mu knížku až pod nos, aby dobře viděl obrázek mrtvé ženy, která měla přehozený šátek jen přes spodní část těla a horní část měla nahou.
"Nech toho Anne." Byl rudý jako rajče. "Vždyť je ošklivá a potřísněná krví." Potom se rozpačitě zadíval na mě.
"Hm… Chápu, na co teď myslíš." Asi jsme si prohodily role, protože jsem se začala červenat já. Nikdy nezapomenu na to, že mě Madara viděl ve vaně. Byla tam sice pěna, ale i tak. Málem jsem se skácela na zem, kdyby mě nechytil, asi bych si dala pořádnou ránu do hlavy o okno.
"Ale…" Chtěl se vymlouvat, potom ho ale napadlo něco jiného. Spojil prsty na rukou a divně se na mě díval.
"Co to zase chystáš?" Ptala jsem se po cestě k psacímu stolu, kde jsem zapnula budík, který mi půjčila mamka. Nerada totiž ráno vstávám. Zacinkala jsem nehtem o jeden zvonek budíku a konečně si to namířila k posteli s knížkou v ruce. Mrkla jsem na počet stránek. "Pět set dvanáct stránek." Zatvářila jsem se spokojeně a posadila se na postel. Nečekala jsem však to úžasné překvapení, které mě čekalo.
Vyskočila jsem, jak mě Madara vylekal. Obemknul kolem mě své dlouhé svalnaté paže a tiskl mě k sobě.
"Tak že si jdeme číst knížku?" Zeptal se radostně a trochu se posunul.
"My?" Zeptala jsem se ho a pochybovačně se po něm podívala. Vypadal trochu nebezpečně.
"Jo, my. Chci si to taky přečíst. Když už se tam zabíjí." Udiveně jsem na něho zírala. On si chce číst historický román? Proč ne. Chtěla jsem dát knížku mezi nás, ale on to vyřešil úplně jinak. Jemně mě zvedl… Skoro nic jsem necítila, na to jakou měl sílu, byl opravdu opatrný a něžný. Byl v polosedu. Mě tak trochu posadil před sebe. Hlavu jsem měla na jeho hrudníku.
"Em… Nemyslím, že je to dobrý nápad." Ohradila jsem se celá červená. Mada se po mě nechápavě podíval.
"Proč? Takhle na to uvidíme oba." Konstatoval a vrazil mi do rukou knížku. "Můžeme číst ne." Sice se mi to nezamlouvalo, ale nakonec jsem tedy povolila, protože by stejně vyhrál.
"Hm, tebe to vážně baví?" Zeptala jsem se ho, když jsem dočetla první odstavec. Bylo tam zatím o faráři a jeho myšlenkách.
"Jo, docela mě to baví. Myslíš, že bys to mohla číst nahlas? Musíš si přeci trénovat čtení ne? Navíc tohle se ti bude číst dobře." Poškrábal se na hlavě, jako že jen tak přemýšlí.
"Dobrá, budu to číst nahlas." Souhlasila jsem, protože s ním prostě nemá cenu se hádat. Je sice pravda, že je do mě zamilovaný a je hodně mírný, ale i tak se snaží mě vychovávat.
Už jsem zívala asi po třetí a Madara mi zase dal svou ruku před pusu, protože jsem svírala knížku.
"Nechceš už toho nechat? Abys byla na zítra vyspalá." Ptal se mě starostlivě. Já už jsem však klidně oddychovala… Vzal mi knížku z ruky, dal na stranu, kde jsem skončila magnetickou záložku a odložil ji vedle polštáře, kde bylo volno.
Ráno začal hlasitě řinčet budík. Nebyl však na psacím stole, ale vedle mě na nočním stolku. Chtěla jsem ho chňapnout a jedním tahem umlčet. Něčí ruka to však udělala za mě. Uvědomila jsem si, že celou noc jsem místo na madraci spala na Madarovi. Jedna jeho ruka byla stále položena na mích zádech. Podívala jsem se mu do obličeje. Pozdravil mě zářivým úsměvem.
"Dobré ráno Anne." Tázavě jsem zamrkala.
"D-d…" Nedokázala jsem nic vyslovit. Díval se na mě tak jinak. Co se vlastně v noci stalo? Rozbušilo se mi srdce při myšlence, že jsem celou noc ležela v jedné posteli s ním. S hlavou položenou na jeho svalnaté hrudi. S jeho rukama, co mě objímaly.
"Neboj, jen jsi usnula při čtení. Knížka je tady." Ukázal vedle mě.
"Aha." Ulevilo se mi. Potom jsem pohledem přejela po hodinách. "Musím vstávat, už je půl." Začala jsem, ale vůbec jsem se nemohla pohnout.
"Nikam… Vstaneš až za čtvrt hodiny. V tom pokoji je hrozná zima. Navíc, přemýšlel jsem o tom, proč máš na sobě moje oblečení." Zatahal za svoje tričko, co jsem měla napůl vytažené nahoru.
"Víš… Zapomněla jsem si pyžamo." Odpověděla jsem a konečně se dostala z jeho spárů. Čapla oblečení do školy a běžela se převléknout a připravit na další den, který z půlky strávím ve škole.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama