ČLOVĚK BY MĚL DOSÁHNOUT DÁL, NEŽ JE ROZPĚTÍ JEHO PAŽÍ, OD ČEHO BY JINAK BYLO NEBE? *^*

Milý ježíšku

6. února 2012 v 17:37 | Anne-Mary-chan |  Povídky ne z Naruta
Ehmm ne lidi to fakt neni dopis pro ježíška.. Je to povídka co jsem napsala 2. prosince 2011 tak nevíím.. Každopádně jsem se rozhodla že ty povídky dám sem... Je to krátké...

Možná si představujete, že začnu vypisovat, co si přeji k vánocům, ale je tomu vlastně jinak, budu vám vyprávět, jak si pamatuji tyto svátky ze svého dětství.
Jako každý rok jsem se i tento moc těšila na vánoce. Když napadl sníh, mé oči zářily radostí, přeci jen jsem byla malá dívenka s tvářemi, co po každém pádu do závěje mrazivých vloček zrůžověly, jak poupata růží, co za letních dní kvetly v maminčině zahradě. A však ani tak z toho malého obličeje nezmizel radostný úsměv, plný štěstí.
Ubývalo dní a s nimi i čas do svátků. V obchodech po celém městě byli vyzdobené výlohy, v oknech každého bytu se vždy našla nějaká barevná hvězda, která hlásala už z dálky, VÁNOCE JSOU ZA DVEŘMI. I u nás na vesnici to vypadalo, jako v pohádkách. Každý druhý stromek byl obalen barevnými řetězy a domy se více podobaly perníkovým chaloupkám.
Doma se začalo péct cukroví, vanilkové rohlíčky provoněly celý dům, skoro dřív, než se daly do trouby, perníčky se namáčely do čokolády a sypaly kokosem, nebo ozdobnými kuličkami. Všichni jsme tajně ujídaly kokosky, vosí hnízda, ořechy a různé sušenky, kolečka, slzičky a kostičky z lineckého těsta. S výrobou toho všeho jsem maličko pomáhala, většinou ale mé výtvory měly zvláštní tvary.
I když hrátkám ve sněhu, dělání cukroví, nebo ohřívání u kamen se často nedalo odolat, našla jsem si i čas, abych napsala dopis Ježíškovi. Ani se nepamatuji, jaká byla má přání, ale jisté je, že se často vyplnila.
Už to byl poslední den, co jsem se šla podívat na svůj adventní kalendář, opřený na kraji okna v kuchyni. Z okénka mé malé prstíčky dolovaly poslední čokoládový obrázek a přesouvaly je do mlsných úst. Konečně tu byl štědrý den. Nemohla jsem se dočkat večera, po celou tu dobu co jsem byla venku má pozornost se zaměřovala na zlaté prasátko, které by náhodou mohlo běžet někde podél lesa, ale nad všechna zklamání, opravdu se ani tentokrát neobjevilo.
Venku se začalo stmívat a padající sníh za okny přestával být vidět. Kolem osmi hodin se podávala štědrovečerní večeře. Maminka jako vždy udělala řízky a bramborový salát. Nikdo nevstal od stolu, dokud se nedojedlo, až nakonec nejstarší se postavil, až jsme stáli všichni. Nepamatuji se, že bychom rozkrajovali jablka, házeli za sebe bačkoru, nebo dělali lodičky z ořechových skořápek. Vlastně se všichni nahrnuly ke stromečku, jen co zazvonil zvonek a rozdávaly se dárky. Než se tak stalo, byla jsem to já, kdo potichoučku šel po schodech nahoru k našemu pokoji a díval se přes sklo, jestli už svítí stromeček. Opravdu tam byl, hrál všemi barvami a ta nádherná vůně smrkového jehličí, jež doprovázela ten nádherný moment, ta je opravdu nezapomenutelná. Nakonec nepamatuji se, že bych kdy byla zklamaná z nějakého dárku, který jsem dostala.
Každé vánoce však jednou skončí a po nich přijde nový rok.
 


Komentáře

1 テレサ a バーバラ テレサ a バーバラ | Web | 14. března 2012 v 15:21 | Reagovat

Máš to moc hezky napsaný.. =) Vím, čtu to celkem pozdě, ale i tak je to moc hezký.. =)

2 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 14. března 2012 v 15:36 | Reagovat

[1]: Heh.. no pozdě asi jo no xDD ale arigatou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama