ČLOVĚK BY MĚL DOSÁHNOUT DÁL, NEŽ JE ROZPĚTÍ JEHO PAŽÍ, OD ČEHO BY JINAK BYLO NEBE? *^*

O mě

19. února 2012 v 14:23 | Anne-Mary-chan
Jmenuji se Anna-Marie Nováková.. Mnohdy se mi stane, že se mě ptají, jak mi mají říkat a většinou zvítězí mé první jméno. Na tomto blogu mě ale raději oslovujte Anne, nebo Anne-Mary-chan, jinak byste mohly dopadnout špatně xD
Narodila jsem se 2. Března 1999 v Ústí nad Labem…
Od té doby jsem žila v docela malé vesnici jménem Haslice. Když se mě někdo zeptá, kde bydlím, většinou o tomto místě nic neví. Jeto takový zapadákov o dvaceti obyvatelích.
Žijeme v tátově domě, s několika pozemky. Vše je to obklopeno hustými smíšenými lesy. Od malička jsem si moc přála vlastnit koně. Houpala jsem se na houpacím koníkovi a dělala, že se o něho starám.
Byli mi čtyři roky a blížily se vánoce, typuji tak listopad, nikde ještě nebyl sníh, přišla jsem domů od kamarádky a něco bylo špatně. Všichni se tvářili tak jinak. Mamka mi oznámila, že z nebe spadla hvězda do naší stáje. Rozzářily se mi oči, které mi však hned zakryli a odvedli mě tam. Nikdy jsem nedostala nic tak úžasného. Ne, to nebyla věc, byl to maličký černý poník. Půlroční hříbě s rošťáckým pohledem. Od první chvíle jsem se do něho zamilovala, stal se mým nejlepším přítelem. Adam, kamarád, se kterým jsem vyrůstala.
Díky němu jsem se naučila zodpovědnosti. Na statku jsem různě pomáhala, pamatuji se, jak jsem chodila za mamkou s láhví od jupíka, aby mi nalila čerstvě nadojené mléko. Kolikrát jsem měla skřípnuté prsty, když jsem se chytla kravského rohu a jí se to nelíbilo, tak praštila hlavou o železné zábrany. Nebylo šťastnější dítě. Oblékala jsem našeho kocoura do šatiček pro panenky a vozila ho v kočárku, to bylo otázek, když k pekáči s mlékem přiběhla kočka s oranžovou vestičkou.
Všechno se ale začalo měnit, přišla škola. Nebyla jsem moc oblíbená, většinou jsem se stávala tím blbcem, ze kterého si všichni dělali srandu. I tak jsem vše držela v sobě, protože i když si táta pořád stěžuje, že jsem líná po mamce a tak dále, tak zrovna po mamce jsem zdědila to nejlepší. Sebeovládání a chladnou mysl.
Ale také úžasný talent. Mezi něj patří hlavně kreslení, první, nejpovedenější obrázek, co jsem nakreslila, byl kůň, co vypadal jako kokršpaněl. Dál se to však stupňovalo a obrázky zlepšovaly… Ukázky jsou zde
Další, co jsem získala z mamčiny strany je rozhodně hudební sluch. Zamilovala jsem si hudbu a začala hrát na hudební nástroje. Teď hraji na kytaru. Učím se, jak jen to jde, chci se dostat na konzervatoř a pokračovat ve stopách svých dědečků, na které nikdy nezapomenu, protože to je díky nim… Co hraji, najdeš tady.
Jakou hudbu poslouchám? Tak to jste začali se špatnou otázkou, protože se to snad ani nevejde do článku. No, nejoblíbenější skupinou je rozhodně Nightwish, od nichž mám snad všechna alba. A jinak je toho opravdu tolik… Berte to tak, že poslouchám skoro od všech, ale nikdy všechny písničky… Ne jenom písničky, ale i skladby vážné hudby a podobně, protože ty jsou důležité pro mou budoucnost.
Normální učení mi nikdy moc nešlo, a přesto jsem zatím moc špatné známky neměla. Že bych měla nějaký oblíbený předmět, to se říct nedá, ale co mi de je Český jazyk. Sice mám všude spoustu gramatických chyb, ale pokud se na tuto stránku nikdo nedívá, může si přečíst, co píšu. Protože povídky, to je moje. V horoskopu, který má asi dva nebo tři listy jsem se dočetla spoustu informací o sobě a myslím, že odpovídají. Podle něho bych měla mít nejraději poezii, pravdou je, že jak mohu něco zveršovat, ať je to spisovné, nebo až sprosté, tak se mi vede dobře… Číst co jsem vyoslila, můžete zde.
Zatím se hodně dívám na neurčitou budoucnost, i když je spousta toho co nejde a spousta toho co jde, doufám, že i když to bude těžké, nějak se s tím poperu. Spojuji tedy svou budoucnost se zvířaty, hlavně s koňmi, s hudbou a kreslením.
Pokud se mám bavit o jídle, tak volím kuře s těstovinami… A vyhrává i rámen… Je toho tolik, že se v tom sama nevyznám… Nejoblíbenější ze sladkostí je čokoláda… A co nejím? Toho je taky hodně :D třeba zapečené brambory, držkovka a prdelačka… Nemusím brambory… A pokud to jde, tak rozhodně žádné vnitřnosti :P a ne moc divokých zvířátek :D to jsem ale vybíravá co…
Co ještě dělám ráda, kromě všeho kolem koní, kreslení, hraní na kytaru a tak dále? Dalo by se říct, že kraviny… Jsem sice už dost stará na blbnutí ve sněhu, ale když mi hrábne, normálně dokážu přijít domů a odkapává ze mě voda. A moc mě baví vaření a pečení.. :D
Teď vám ještě dám na ukázku pár kamarádů a kamarádek…
Tohle je Adam, moje největší láska ♥
Rival, tenhle hoch mi sice nepatřil, ale měla jsem ho moc ráda, žil u nás docela dlouho... (pardon, ale neni jediná fotka, kde by byl čistej xDD)
Besinka... Pejsek kterého máme už nějaký čas..
Tapička, nejlepší jezevčice jakou jsem kdy viděla, nebo mohla poznat.. Kdyby to šlo, tak se vrátím zpět abych jí mohla ještě jednou vidět.. :) Měli jsme ji patnáct let..
 


Komentáře

1 kisa-san kisa-san | Web | 19. února 2012 v 19:39 | Reagovat

Jé tolik zvířátek...No závidím ti :-)  :-) .Ale ten Adam je ale opravdu krásnej :)

2 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 19. února 2012 v 19:58 | Reagovat

[1]: Arigato :)) můj milášek :33

3 kisa-san kisa-san | Web | 19. února 2012 v 20:38 | Reagovat

[2]: Závidím ti ho:).Hned bych ho ukradla....Ne dělám si srandu:).Ale je fakt krásnej.

4 Aya Aya | E-mail | Web | 20. února 2012 v 20:58 | Reagovat

Nyouuu *-*Přeji ti ať se dostaneš na konzervatoř =)) Já si přála na uměleckou školu a jsem tam, za což jsem nehorázně ráda *-* a ty zvířátka, závidím ti. Závidím ti i to, že žiješ na statku. =)) já sice bydlím v domě a venku na zahradě máme slepice, ale žádné sudo a lichokopytníky =D proto ráda jezdím vlétě na Moravu, protože je tam plno zvířat =)) No já vím, že jsem psala na blog, že ted nechci jet na Moravu, ale je to proto, že nesnáším sníh =DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama