ČLOVĚK BY MĚL DOSÁHNOUT DÁL, NEŽ JE ROZPĚTÍ JEHO PAŽÍ, OD ČEHO BY JINAK BYLO NEBE? *^*

10 Obtížné rozhodování

12. února 2012 v 17:57 | Anne-Mary-chan
No Ayoo tak jsem to napsala.. A hodlám napsat ještě tu další kapitolku.. Nejdřív ale spáchám obrázek :D Snad se ti teda bude líbit tenhle dílek... :D chystám se do mlžnéé.. Naruto tam neni xD
Anne-Mary-chan a její příběh 10 Obtížné rozhodování

Konečně mě pustili z nemocnice. Seděla jsem v kuchyni a poslouchala Irukův proslov. Přitom nás sledoval i Konohamaru. Odmítl se ode mě vzdálit, dobře pochopil, že není něco v pořádku.
Iruka konečně odešel na akademii. Dnes ho totiž potřebovali na záskok za nějakého senseie. Měla jsem tedy volno a hodlala jsem ho dobře využít. Problémem bylo, že jsem si vůbec nebyla jistá, jak to uskutečním. Konohamarovi nic říct nemůžu, hned by to někomu řekl a měla bych utrum. To byl jeho jediný problém, byl moc starostliví, jak šlo o mě.
"Anne-chan, co budeme dnes dělat? Máš volno, můžeme toho nějak využít." Začal na mě mluvit.
"Asi jo." Odpověděla jsem nepřítomně a dál se hrabala ve své hlavě. Jak se mám dostat do mlžné? Jak to udělat, aby si nikdo nevšiml, že bez povolení opouštím vesnici…
"Posloucháš mě?" Popadl mě za ramena.
"Promiň, co jsi říkal?" Zeptala jsem se udiveně, opravdu jsem ho vůbec nevnímala.
"Jestli dnes nechceš někam zajít." Červenal se.
"Šla bych moc ráda, ale asi to nepůjde Konohamaru." Vážně mi to bylo líto, že ve volný den nemůžu jít někam se svým nejlepším kamarádem, ale teď musím něco podniknout, chci se dozvědět o svém klanu víc, než jen to, že do něho patřím a jak vznikl.
"A co teda budeš dělat?" Zajímal se, protože mě po dlouhé době zase vůbec nechápal.
"Nevím." Vyšla jsem ven za ním a podívala se na nebe. Svítilo sluníčko a mraky pluly ze strany na stranu. "Už to mám." Pronesla jsem tiše.
"Co?" Podivil se.
"Půjdu trénovat." Sdělila jsem mu a vydala se k lesu. Ještě pořád tam udiveně stál a nevěděl, co má dělat. Já to však věděla moc dobře. Zaběhla jsem do stínu stromů, kde mě nikdo neviděl.
Kousla jsem se do prstu, ze kterého začala proudit krev. "Kuchiyose no Jutsu." Najednou přede mnou stanul Seichi. Usmála jsem se na něho. Byl zase v podobě vlka.
"Anne-Mary-chan, co potřebuješ?" Olíznul mi celý obličej.
"Seichi! Přestaň." Okřikla jsem ho se smíchem. Potom jsem mu tiše vysvětlila svůj plán, že se potřebuji dostat do Mlžné a taky důvod.
"Tajně odejít z vesnice? Zbláznila ses?" Chtěl mě jistě zastavit, ale přeci jen věděl, že je to pro mé dobro.
"Ano, musím. Prosím Seichi." Žadonila jsem.
"Tak dobrá, vylez mi na hřbet." Prohodil.
"Co? Ty mě chceš nést?" Udiveně jsem na něho zírala.
"Ano, ponesu tě celou cestu až do mlžné, máš s tím nějaký problém?" Posunul mě k sobě a lehnul si.
"To myslím není dobrý nápad." Rychle jsem však změnila názor.
"Tak tady jsi, Anne-Mary-chan!" Vykřikl Konohamaru zadýchaně.
"Promiň mi, Konohamaru, musím se s tebou rozloučit." Vyskočila jsem na Seichiho a nechala ho, ať běží.
Konohamaru:
"Co to Anne-chan dělá?" Šeptal jsem si pro sebe. Vůbec jsem to nechápal. Ucítil jsem mokré kapky. Ano, ještě jsem zahlédl, jak jí ukapávají slzy.
"Sakra Anne-chan, co teď mám dělat? Nikomu to neřeknu. Jdu za tebou!" Sám jsem tomu nevěřil, ale rozeběhl jsem se za nimi.
Anne-Mary-chan:
"Co to sakra…" Ucítila jsem, jak mě někdo svírá kolem pasu. Otočila jsem se. "Stůj, Seichi." Poručila jsem mu.
"Co si myslíš, že děláš Anne-Mary-chan." Dostal ze sebe Konohamaru a vyčítavě se na mě díval.
"Já, nechtěla jsem ti nic říkat, protože bys mi to nějak překazil, abych to nedělala, ale já musím." Začala jsem.
"Ne, to nemyslím. Jdu s tebou." Oznámil mi rozhodně. Teprve teď si pořádně prohlédl Seichiho.
"To je Seichi." Usmála jsem se a zároveň se mi hrozně ulevilo.
"Aha, hm, ahoj Seichi." Přistoupil k němu.
"Ahoj." Pozdravil ho znuděně. Konohamaru odskočil o několik metrů dál.
"Co to má znamenat?" Slezla jsem ze Seichiho hřbetu a všechno mu vysvětlila. Přeci jenom je Konohamaru můj nejlepší kamarád a aby nevěděl o Seichim. Řekla jsem mu však jen to, že je Seichi vlk a pár podrobností. Nic víc.
"Dobře, tak to uděláme trochu jinak." Prohlásil Seichi stále trochu znuděně a zároveň nejspíš naštvaně, protože se mu Konohamaru nezamlouval. Najednou se kolem něho objevila spousta prachu, na který navazovala rána. Když se rozplynul, stál před námi Seichi ve své lidské podobě.
"Hah, co to máš ve vlasech?" Přistoupila jsem k němu a začala mu vybírat větvičky z vlasů, zatím co Konohamarovi vysvětloval zbytek toho všeho. Ten to nejspíš pochopil. Vydali jsme se tedy do Mlžné po větvích stromů společně…
 


Komentáře

1 Aya Aya | E-mail | Web | 17. února 2012 v 12:10 | Reagovat

Juuu! líbilo a moc!! A teším se na další takže šup šup =DD Ať to lítá =DD Já taky konečně dopsala další díl Ayi =DD Jinak mě se strašně moc zamlouvá Seichi, já nevím proč, ale připadá mi takový roztomilí *-* No, když tam není naruto, tak to překousnu =DD Konohamaru mám taky moc ráda =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama