ČLOVĚK BY MĚL DOSÁHNOUT DÁL, NEŽ JE ROZPĚTÍ JEHO PAŽÍ, OD ČEHO BY JINAK BYLO NEBE? *^*

13 Skryti ve tmě

2. dubna 2012 v 22:50 | Anne-Mary-chan
Tháááák lidí po sto letech jsem napsala další díl.. Omlouvám se, že není obrázek, ale kdybych měla kreslit ještě obrázek, tak nestihnu vůbec nic.. Mám totiž v týdnu zakázáno chodit na počítač.. a to kvůli škole.. musím se místo počítače učit.. :D mno dneska jsem to vyřešila jednoduše.. Tak trochu jsem se prospala na učebnici dějáku.. :D mamka myslela že se učím.. mno a když šla spát, tak jsem si prostě zapla pc a jsem tu... :D :D nejspíš dneska stinu napsat ještě další forbidden love.. protože taky dlouho nebylo.. a dopíšu zbytek Mada a já.. :D vždycky mám všecho sto let rozepsaný.. xDDD mnooo.. k tady to je jo :) snad se bude líbit.. zapojila jsem už i sestřičku svojíí.. tak nějak nevlastníí :D :D :D
Anne-Mary-chan a její příběh 13 Skryti ve tmě


"Anne-chan!!!" Zaslechla jsem volání z lesa. Nejspíš to byl Konohamaru, protože Seichi se na nějakou dobu vrátil do svého světa, to co se stalo před několika hodinami, na něho bylo prý moc.
"Co?" Otočila jsem se směrem, kde teď začali praskat větvičky.
"Viděl jsem sharingan, někde tam." Ukazoval do tmy.
"Sharingan?" Věděla jsem co to je, bylo to kekkei genkai klanu Uchiha, ale co dělalo tady? Neznám přeci nikoho z Uchihů, nebo ano?
"Jo, vážně, přísahám, byl tam." Tvářil se trochu uraženě, navíc ještě pořád nepřenesl to, co se stalo předtím.
"Jdu se tam podívat." Vstala jsem ze země a vydala se křovinami do neznáma, kam Konohamaru před chvilkou ukazoval.
"Počkej! Co když se ti něco stane, jdu s tebou!" Popadl mou ruku a tak jsem ho táhla za sebou.
"Tak kde?" Otráveně jsem se na něho podívala. Neviděla jsem ho však, cítila jsem jen stisk jeho ruky, který mě docela uklidňoval, protože ze tmy jsem nikdy neměla moc dobrý pocit.
"Nevím, někde tady." Trhnul sebou a někam mě táhnul.
"Co, co je?!" Snažila jsem se ho zastavit, ale najednou jsme se vyskytli v osvětlené místnosti, dobře jsem ji poznávala, byla to místnost z té chatrče, kde jsme objevili mapu.
"Nechápu, proč jste si vybrali zrovna noc, na svůj příchod." Před námi stála dívka s tmavě modrými vlasy a lehce se usmívala.
Oba dva jsme se chtěli na něco zeptat, ale byli jsme tak zaražení a udivení, že nás vůbec nic nenapadlo.
"Hehe, gomenasai, asi jsem vás trošku vyděsila, tak to abych vám to vysvětlila, i když s lidmi jsem zatím tolik nemluvila, tedy mluvila, ale… No vysvětlím vám to." Pokynula nám, abychom se posadily.
"A-a kdo jsi?" Blbě jsem na ni zírala.
"Ještě jednou gomenasai. Jmenuji se Madaishi Shisemamo Uchiha." Nahlas jsem polkla, co že to teď říkala? Proč má dvě příjmení?
"Shisemamo?" Zeptala jsem se nechápavě.
"Ano, totiž… Jsem dcera Akiko Shisemamo, stejně jako ty. Můj otec je Madara Uchiha. Nevím, jak se to stalo, ale prostě je to tak. Jsme tedy nevlastní sestry, Imoto Anne." Stále se usmívala.
"A jak to že znáš mé jméno a proč nežiješ s ninji v Kirigakure, ale tady?" Vyptávala jsem se dál.
"Matka mě přenechala u Madary, jen že ten neměl žádný zájem o to, aby se o někoho musel starat, natož, aby mě vychovával a podobně. Položil mě tedy k jednomu stromu tady v tom lese, netušil však, že mě objeví jedna stará paní. Já sama neznám její jméno, nikdy se mi nepředstavila, ale vychovala mne, starala se o mne a díky ní se mi probudil sharingan, což je docela zvláštní." Chtěla pokračovat dál, ale zpozorovala, že Konohamaru vedle mě zívá. "Eh, můžete tu zůstat přes noc. Tedy vlastně jak dlouho budete chtít." Byla opravdu laskavá, na to že je dcerou stejně špatné ženy jako já a Madara Uchiha jistě také není zrovna milý.
"To abychom si došli pro věci." Chtěl už vstát Konohamaru, ale Madaishi o přerušila.
"Tyhle?" Ukázala do rohu místnosti.
"Tys je přinesla?" Divili jsme se oba najednou.
"Ano." Její úsměv byl ještě širší než předtím. "Všechno vám dopovím zítra, i když toho vlastně není mnoho." S tím zmizela v nějaké vedlejší místnosti a už se ten večer nevrátila. Neměla jsem náladu, něco s Konohamarem řešit, byli jsme oba tak unavení, že jsme hned usnuli a nevěděli o světě.
"Vstávej, Anne-chan." Dobře jsem poznávala ten chlapecký hlas. Otevřela jsem oči a zahleděla se ještě do menšího šera v místnosti.
"Kde je… Madaishi?" Zeptala jsem se hned.
"Ještě spí. Pojď se mnou, prosím." Vytáhl mě na nohy. Klidně jsem ho následovala ven.
"Ty chceš mluvit o…" Sklopila jsem hlavu a do očí se mi zase po hrozně dlouhé době hrnuly slzy.
"Anne-chan…" Zastavil se a sklonil se ke mně.
"J-já nevěděla co dělat." Nedokázala jsem to jinak vysvětlit. Určitě to nepochopí.
"To je v pořádku, já jsem to pochopil dostatečně. Jsme přeci kamarádi ne?" Zvedl mi bradu a podíval se mi do těch zarudlých očí od slz. Polkla jsem. Opravdu to takhle chci? Vždyť on sám to řekl s bolestí v očích.
"K-kamarádi?" Poté jsem oněměla a klesla k zemi.
"Anne-chan!" Stihl mě ještě zachytit. "Chceš to snad jinak? Mám odejít a už o tom nikdy nemluvit?" Dobře jsem slyšela tón jeho hlasu, byl jinačí než obvykle. "Odpověz Anne." Dále jsem mlčela, nebyla jsem schopná vydat jediné pípnutí, v krku mě tlačil obrovský knedlík a po tvářích se mi řinuly další slzy. "Dobře, tak já jdu." Pustil mé ruce a už se chtěl dát na odchod. Věděla jsem, že to potřebuje pustit z hlavy, snad na to úplně zapomenout.
"Ne!" Sevřela jsem ho pažemi a vzlykala do jeho trička. "Ne, prosím, takhle jsem to nemyslela… Konohamaru-kun." Trhl sebou.
Ještě nějakou chvíli jsme tam tak stáli, v tichosti. Mačkali jeden druhého a nevěděli, jestli být šťastní, nebo smutní.
"Kde jste?!" Ozvalo se volání mé sestry. Už byla vzhůru a hledala nás. Otřela jsem si poslední slzy a společně jsme se vydali za Madaishi do domku. Je tu ještě pár věcí, co nám musí říct…
Nakonec jsme se dozvěděli jen pár informací. A hlavně to, že Madaishi neumí ovládat skoro žádné techniky a ani neví, co to je kunai. Půjde s námi tedy do Konohi, jak to všem vysvětlíme opravdu nevím. A jsem hodně zvědavá na tátovu reakci…
 


Komentáře

1 Lost Bloody Rose Lost Bloody Rose | E-mail | Web | 3. dubna 2012 v 13:59 | Reagovat

to je super :) další dílek :D

2 Delight ^^ Delight ^^ | Web | 3. dubna 2012 v 17:23 | Reagovat

Ahoj, jen jsem chtěla říct, že jsem se zapsala do Narutova fanclubu, tak si mě tam prosím zapiš. :-) Máš to tady moc pěkné a ta povídka je úžasná, taky jsem psala povídky a mám pocit, že se známe z mého druhého blogu www.harry-potter-slash.blog.cz, je to tak? :-) Měla jsem tě jednu dobu i na Skype :-)

3 Dia Darkness de Dionýsos Dia Darkness de Dionýsos | E-mail | Web | 10. dubna 2012 v 20:34 | Reagovat

Povedený :) Pokračuj, jen je to všechno nějak moc narychlo ... Třeba já bych vůbec nevěřila, že je moje sestra :D Teď jdu na Filler :)
Jo a Konoha se píše s tvrdým y - Konohy :D ne měkký ;) A pokračuj :)

4 Aya Aya | E-mail | Web | 16. června 2012 v 19:48 | Reagovat

ááá! jakto že mi unikl jen jediný díl! jak to že jsem si toho nevšimla? =DD bylo to žjuuuva! a jsem nehorázně ráda, že jsi napsala další díl *-* a ten konec s KOnohamaruem kyááá /*-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama